...
Show More
Odpor. Takhle se ten hajzlík jmenuje. Vystupuju před osmou z vlaku a hlášení zrovna recituje odjezd vlaku opačným směrem. Zatoužím do něj naskočit a za chvilku být doma, v peřinách, schovaná před světem. Bez povinností a zodpovědnosti. Ale zodpovědnost vyhrává, mám školení, čekají na mne účastníci. Odpor nemá šanci. I tak se hlásí dál. Doufá, že nikdo nedorazí. Že nastane nějaká nejasná katastrofická událost, která způsobí, že seminář nebude. Zmizí školící místnost, všichni naráz dostanou chřipku, nebo alespoň nebude fungovat elektřina. Slyším ho do chvíle, než se postavím před ostatní a přivítám je na školení. Jakmile začnu mluvit, Odpor ztichne.
Když zavolá firemní klient, jestli by bylo možné zítřejší seminář odložit, Odpor se raduje se mnou. Odpor si pohlídá, abych před každým napsaným článkem uklidila celý byt, nebo alespoň zhlédla celou sérii nějakého seriálu na Netflixu či HBO GO. Ale jakmile napíšu první větu, odchází. Kvůli Odporu jsem začala připravovat druhý ročník Social Media Akademie v listopadu, místo v září. A první ročník ohlásila doslova na poslední chvíli. Protože strach je nejsilnějším projevem Odporu. A Odpor si vždycky pohlídá, abych se dostatečně bála. Když ale rozpohybuju všechna potřebná kolečka, začínám se usmívat. Vím, že dělám skvělou věc a už stejně není cesty zpět.
Odpor potkávám každý den. Projevuje se prokrastinací a jeho mladší bratříček se jmenuje imposter syndrome. Kecají mi do práce, do studia, do vztahů, do jídla i necvičení. Ale když jsem otáčela poslední stránky knihy Válka umění, hruď mi sevřel adrenalin. Takové to pnutí kolem srdce, kdy se děsíte věcí příštích a u toho se usmíváte. Protože jsem si společně s Odporem v sobě uvědomila, že když teď vím jak na něj, začnu tyhle bitvy vyhnávat. A z toho jsem vyděšená k smrti
Když zavolá firemní klient, jestli by bylo možné zítřejší seminář odložit, Odpor se raduje se mnou. Odpor si pohlídá, abych před každým napsaným článkem uklidila celý byt, nebo alespoň zhlédla celou sérii nějakého seriálu na Netflixu či HBO GO. Ale jakmile napíšu první větu, odchází. Kvůli Odporu jsem začala připravovat druhý ročník Social Media Akademie v listopadu, místo v září. A první ročník ohlásila doslova na poslední chvíli. Protože strach je nejsilnějším projevem Odporu. A Odpor si vždycky pohlídá, abych se dostatečně bála. Když ale rozpohybuju všechna potřebná kolečka, začínám se usmívat. Vím, že dělám skvělou věc a už stejně není cesty zpět.
Odpor potkávám každý den. Projevuje se prokrastinací a jeho mladší bratříček se jmenuje imposter syndrome. Kecají mi do práce, do studia, do vztahů, do jídla i necvičení. Ale když jsem otáčela poslední stránky knihy Válka umění, hruď mi sevřel adrenalin. Takové to pnutí kolem srdce, kdy se děsíte věcí příštích a u toho se usmíváte. Protože jsem si společně s Odporem v sobě uvědomila, že když teď vím jak na něj, začnu tyhle bitvy vyhnávat. A z toho jsem vyděšená k smrti