It's easy to be seduced by the power of spectacle and that feeling of responsibility we often have to prop up long-held cultural traditions. The history of bullfighting in Spain and other Spanish speaking countries is as rich as it is long; their greatest matadors are worshipped like saints and great efforts have been made to elevate the ritualistic slaughter of innocent animals to the level of respectable art.

There are passages that read beautifully. Hemingway captures the excitement of watching toreros brave the thin frontier that separates life from death very well. Considered as an abstraction, I find myself agreeing with Hemingway, the bullfight unfolds like the most gripping of tragic dramas, it's meaning is multi-layered and deep, it's significance profound, and every individual component is carefully managed so as to contribute fully to an inspired, holistic whole.

It's just that to consider it for what it really is, not as an abstraction but as essential 'motion and fact' (to borrow Hemingway's own words), all I see is the slow, hideous, ceremonial slaughter of an innocent animal. One bred solely for the purpose of human entertainment, brought to the ring against its own will, and whittled down by the matador's posse until any chance of a 'fair' contest has been effectively removed.

Read the book, it's highly informative. Just don't forget to ask yourself when you're finished:
'Are we still this primitive?'

It wasn't what I expected. I was like someone describing every detail of baseball to you if you have never seen a baseball game. I understand bullfighting a little better now but I was looking for something else.

Read in San Cristobal and Xela.
Really cool in depth guide to bullfighting by Ernest Hemmingway written in the early 30s. This was clearly my man's special interest, he knew everything about it. Really good read after going to a Bullfight in CDMX, puts alot of what I saw into context and makes way more sense.

Again Hemingway soars. He captivatingly chronicles the history of bullfighting of Spain in the 1920's. He compares it to art and dance. Brutality, bravery, cowardice, performance, courage, gore and death. Hemingway frames his history of bullfighting in a running conversation with "an old woman". His intention, as a writer, appears to attempt to engage, intrigue and entertain her. He abandons the premise of the conversation late in the book and mourns the changes taking place in true art of the bullfight. The closing chapter he swept me off my feet with his words of visceral passion, perception and pure love of Spain. His words evidence the Hemingway Magic.

Well, my first question would be: Who are you to give Ernest Hemingway one star? The answer: No one. I'm reading the complete works of Hemingway, so this his tenth (10) book written in 1932, was required. It is a treatise on bull fighting during the twenties. The book is extremely dated with only sparks of Hemingway's skill showing through from time to time. As Hemingway can be, it is often caustic. I also do not approve of bull fighting and this behind the scenes study makes it clear although the bull has a chance to kill its attacker, escape in not an opportunity. There is no opportunity for a bull to be given freedom for valor. Stud bulls are never used for the ring. Hemingway also wanders off, in this work even inventing/including an old woman to help him wander, many times. I simply could never recommend this book. Even as a work on bull fighting it is too dated, caustic.

Unsurprisingly, Hemingway was very interested in and knowledgeable about bullfighting. This is a great treatise on all aspects of these ‘cultural events’, as the Spanish have it. To me it seems more like the practice of a highly uneven and barbaric contest. I only read this book because I am a great admirer of Hemingway as a writer. My rating purely reflects my attitude to the topic of the book, which is extremely well written, as well as informative and interesting, like all of Hemingway’s work.

Ernest Hemingway je můj oblíbený autor a kniha Smrt odpoledne je devátou knihou, kterou jsem od něj přečetl. Upřímně řečeno jsem se trochu obával, jak se mi kniha bude líbit, poněvadž tématem knihy jsou býčí zápasy. S tématem býčích zápasů jsem se už setkal u některých jeho knih, ale bylo to jen okrajově. V této knize jde do hloubky. Je vidět, že Hemingway rád navštěvoval býčí zápasy a dokonce bych řekl, že je miloval. Knihu lze zařadit do kategorie literatura faktu. V knize se dozvíme hodně informací o průběhu býčích západů, o chovu býků, seznámíme se s různými profesemi z této oblasti, např. matador, banderillero, picador aj., nahlédneme do historie býčích zápasů včetně nejvýznamnějších mužů, kteří se zapsali do historie býčích zápasů. CORRIDA nebo CORRIDA DE TOROS znamená v překladu španělský býčí zápas.

Myslím si, že tato kniha se nebude líbit všem čtenářům a určitě knihu nevyhledají čtenáři, kteří se neztotožňují a nesouhlasí s pořádáním býčích zápasů a považují to za něco hrozného, protože v jejích očích zcela zbytečně trpí zvířata - býci a koně, anebo čtenáři, které nezajímá toto téma. Matadoři při zápasech vždy zabijí býky a mnohdy jsou zraněni, anebo usmrceni také koně. Musím říci, že jsem se v knize dozvěděl hodně informací o celkovém průběhu těchto zápasů. V autorské poznámce Hemingway píše: "Tato kniha, Smrt odpoledne, nechce být ani historickou, ani vyčerpávající studií. Má to být jakýsi úvod do moderních španělských býčích zápasů, který se snaží tuto podívanou objasnit jak po stránce emocionální, tak praktické. Byla napsána proto, poněvadž takovéto objasnění zatím žádná španělská ani anglická kniha neposkytla." Býčí zápasy jsem nikdy na vlastní oči neviděl a myslím si, že by mne ani nelákaly a nenavštívil bych je. Když se nad tím zamyslím celkově, tak si myslím, že zvířata zbytečně trpí a zároveň také lidé jsou často zraněni, anebo přicházejí zbytečně o život. Býčí zápasy se uskutečňují ve Španělsku, v Mexiku a ve státech Jižní Ameriky, kde tyto zápasy považují za důležité, dalo by se říci národní sport, a rovněž je to obživa pro hodně lidí, kteří pracují v této branži.

V této knize se vyskytovaly také odbočky, např. rozhovor se starou paní, kde si povídali o býčích západech, ale nejenom o nich. Některé dialogy a příběhy byly úsměvné. Také se v knize dočteme o spisovatelských teoriích a kréd, které tvoří základ techniky psaní a filozofie jeho beletristických knih. Je zřejmé, že autor v této knize používá tzv. metodu ledovce, o jejímž principu se krátce rozepíše. Podle mě je kniha hodně podrobně zpracovaná. Hemingway ví, o čem píše, a pokud by chtěl, nepochybně by knihu dokázal rozšířit třeba o dalších 300 stran se všemi podrobnostmi a detaily. Hemingway naznačuje, co všechno v této knize není uvedeno a jaké množství informací a zážitků mohl do ní vložit. Je to autor, kterému by to nečinilo žádné problémy, ale pro mě to bylo dostačující až moc co se týče býčích zápasů. Pokud by se v knize vyskytovalo více vyprávění mimo býčí zápasy, tak bych to samozřejmě přivítal. Zajímavá je také pasáž o rozkoši ze zabíjení a také zamyšlení nad životem. Hemingway v závěru píše, že "tohle není žádná pořádná kniha, ale bylo zapotřebí několik věcí říct. Bylo zapotřebí říct několik konkrétních věcí." :)

Ač nejsem fanouškem býčích zápasů a nikdy jím nebudu a další knihy s tímto námětem číst rozhodně nebudu, oceňuji jeho poutavé vyprávění, jak se do toho vžil a vše čtenáři srozumitelným způsobem vysvětlil.

V knize se vyskytují Vysvětlivky slov, názvů a frází, užívaných při býčích zápasech, což určitě oceňuji, protože různých pojmů, které se v knize vyskytují, je velmi hodně. Vysvětlivky jsou hodně podrobné. V knize se vyskytují také reakce jednotlivců na regulérní španělské býčí zápasy, zhodnocení amerického matadora Sidneye Franklina a data, ve kterých se konají býčí zápasy v různých zemích.

Kniha má pěkný přebal a také se mi líbí grafické zpracování knihy. V Ediční poznámce je uvedeno, že první a jediné české vydání je z roku 1981. Tato kniha vychází z dotisku díla z roku 1982.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Je lehčí být od přírody statečný a hloupý, než mít vynikající inteligenci, a být přesto po všech stránkách statečný.

Lék na život neexistuje, madam. Nejúčinnější lék na všechna trápení je smrt, a tak uděláme nejlíp, když těch řečí necháme a půjdem ke stolu. Třeba se ještě dožijeme toho, že vědci všechny ty staré choroby sprovodí ze světa, a dočkáme se zániku veškeré morálky.

Próza je architektura, nikoli aranžérství, a baroko je už za námi. Když spisovatel vkládá vlastní úvahy, za které by jinak jako za eseje moc nedostal, do úst uměle vykonstruovaným postavám, jež se mu jako lidi v tománu vyplatí víc,, je možná dobrý obchodník, ale nevytvoří literaturu. Lidi v románu, nikoli obratně vytvořené postavy, musí vycházet ze spisovatelových asimilovaných zkušeností, z jeho poznatků, z jeho hlavy, z jeho srdce a ze všeho, co je on sám. Jestliže má štěstí, je seriózní a dostane je ze sebe celé, nebudou jednorozměrné a vydrží dlouho. Dobrý spisovatel by měl vědět takřka všechno. Samozřejmě že všechno vědět nemůže..

Největší emocionální přitažlivost býčích zápasů spočívá totiž v pocitu nesmrtelnosti, který zápasník během faeny zažívá a který vnuká i svým divákům. Vytváří umělecké dílo, ale zahrává si se smrtí, kterou k sobě vábí blíž a blíž, zahrává si se smrtí, jejímiž nositeli jsou, jak divák ví, býčí rohy; důkazem toho jsou ty mrtvoly koní na písku zakryté plachtovinou. Vnuká pocit, že je nesmrtelný, a člověk se na to dívá a dostává ten pocit i sám. Když pak mají ten pocit oba, podá o něm důkaz matador svým mečem.

Zjistil jsem, že když se člověk napije, je to skoro stejné, jako to bývalo. Vím, že se věci mění, ale je mi to jedno. Podle mě se mění všechno, ale jen ať se mění. Než se to změní příliš, nikdo z nás tu už nebude..

Di nuovo corrida, di nuovo dramma, ma questa volta non-fiction. Puro Hemingway a ruota libera, esperienze, suggestioni e opinioni.

"Morte nel pomeriggio" ha lo sguardo appassionato di una convinzione passata, decisamente poco ben accolta oggi e l'autore ne fa giusta premessa, del ritenere la corrida ben più di uno sport, elevandola a fonte di ispirazione per l'arte.

L'impareggiabile dramma della corrida, con la sua rigorosa combinazione di atletismo e abilità artistica, e la sua necessaria dimostrazione di grazia sotto pressione, hanno acceso l'immaginazione di Hemingway, convergendo gli aspetti tecnici di questo pericoloso rituale con ciò che l'autore ritiene "assoluta l'intensità emotiva, pura bellezza classica".

Lo ritengo un Hemingway non alla pari di altri suoi lavori, non essendo abituata alla non-fiction ed essendo digiuna delle corride, il coinvolgimento non è stato totale.

What can I say, it's 300 pages of Hemingway wanking himself off about bullfighting.

totally awesome. i want to go to mexico or spain again as soon as possible.

I would read this whenever I had some red wine or chorizo handy, hence why it took nearly a year to finish. There are some great meditations on the art of bullfighting here but as you’d expect it’s so mired in anachronistic histories and technique that it really isn’t worth the bother of reading the whole way through. Hemingway even seems to realise how tedious the work is by shoving in a contrived dialogue with an old lady and speaking about Faulkner and how to write at some points. I read this book the way you’d hate fuck an ex girlfriend, fuck you Hemingway.

Hemingway's classic treatise on Spanish bullfighting.

After reading, my son asked about the book and it's barbaric subject. He and I watched some bull fights on Youtube and he said, "WHAT??? They actually kill the bulls?"

In this age of PETA and Michael Vick it was strange to read. This 80 year old glimpse into Old World savagery was not Hemingway's greatest work, but it demonstrated his technical skill and mastery of the language.

It was a good book, the reading of it was very fine.