I'm in two minds whenever I enter a de Beneieres' novel. I loved Captain's Corelli's Mandolin (please don't judge this book by the subpar film, and/or Nicolas Cage's joke of a performance); yet I loathed Birds Without Wings; and after three swings at the very twee Partisan's Daughter, I eventually struck out without finishing.

Yet this novel works: it has a cast of larger than life characters, it's satirical and darkly comical, and it also has liberal doses of South American style magical realism.

The story is set in a fictitious South American nation, a country whose incredibly scenic topography is marred by the typical historical problems that have occurred on the continent: corruption, political power plays, the exploiters, and the impoverished exploited.

I won't discuss the plot here, but de Benieres masters the tightrope. A difficult one between light and darkness, the tragic and the comedic.

Recommended for lovers of satire, and also lovers of rich writing, and -although not truly historical- lovers of historical fiction.

Z evropského pohledu na věc je Jižní Amerika "ten kontinent s armádními puči, drogovými kartely a přepjatým náboženským cítěním" - a přesně těmto třem fenoménům se ve své trilogii Bernières věnuje. A také vzpourám proti nim, protože všechny tři se snaží ovládat a omezovat lidi a někteří z hrdinů trilogie se proti tomu rozhodnou bojovat.

První díl se zaměřuje na armádu, opakované vojenské převraty, intrikování, násilnosti a "mizení" nepřátel. A také na zhoubný vliv moci - protože velitel likvidační jednotky je naprosto klasický případ člověka, který se přes počáteční výhrady zhlédne ve svém "poslání" a naprosto ztratí vztah k realitě (což se stane také Dionisovi a El Inocentemu v dalších dílech). Bernières zvolil místy dost humorný přístup k tématu, ze všech tří dílů je tenhle určitě nejzábavnější a především vyjednávací schopnosti dona Emmanuela mě dostaly do kolen. A samozřejmě nesmí chybět magický realismus - ale tady mi sednul a k příběhu se opravdu hodí.

Co mi dělalo ze začátku trochu problémy byl velký počet postav - především ve vesnici a jejím okolí. Trvalo mi docela dlouhou dobu než jsem se zorientovala a dokázala si jednotlivé postavy vždy znovu přiřadit k příběhu, ale tak od půlky knížky už to bylo lepší.

Z celé trilogie se mi tenhle díl líbil asi nejvíc a určitě nelituji, že jsem se rozhodla přečíst všechny tři knihy. Na plný počet hvězdiček tomu přece jen něco chybělo, ale tady je to tak 4,5.

Kontext: V 1001 listu je prostřední díl trilogie - Seňor Vivo a drogový baron - ale rozhodla jsem se ji přečíst celou a popořadě.

První věta: "Ten týden začal pro kapitána Rodriga José Fuguerase skutečně slibně."

Poslední věta: "Na tomto místě se uzavírá historie války o zadnici dona Emmanuela. Na ni navazují dějiny města Cochadebajo de los Gatos, příběhy nedostižné lásky Remedios a hraběte Pompeya Xaviera de Estremadura, Anicy, Dionisia a dopisů o koce, jakož i vyprávění o křížové výpravě proti novým albigenským a o příšerných zločinech nové inkvizice."

weird in a bad way.